Skialpinistický výlet do Schladminger Tauern

Preber 2740 m, Mühlbachtörl 2478 m

Sobota 23. dubna 2005

V dolní části od jezera Prebersee (1514 m) se stoupá po lesní cestě. V oblasti Eberlhütte se odděluje výstupová trasa na Golzhöhe a do údolí říčky Mühlbach pod vrchol Mühlbachtörl. Původní cesta končí u Prodingerhütte (1734 m). Lesní stezkou s občasným sněhem a častým ledem jsme po dvaceti minutách nastoupali k chatě Preberhalterhütte (1862 m), a kousek nad nimi konečně nasazujeme lyže a tulení pásy. Přitom naše počínání okukuje bíle zbarvený hranostaj. Nad touto chatou se opouští lesní porost a dále se stoupá širokým svahem o převýšení téměř 900 metrů. Sníh je ztuhlý a značně klouzavý, takže všichni ať už mají nové nebo starší tulení pásy, kloužou o sto šest. Hodily by se stoupací železa na skialpové vázání, ale bohužel ty nikdo z nás nevzal. Před námi je nějakých 10-12 lidí a s rostoucí výškou vidíme pod sebou vycházet z lesa řadu dalších skialpinistů. Preber rozhodně není „tajný“ tip na lidíprostý kopec, snadná dostupnost vynikajícího vyhlídkového vrcholu má za následek značné množství lidí za krásného počasí.

Stoupání moc neubíhá, někteří (Martin Čadík, a dost místních) volí traverzy, já, Čenďoch, Petr z Chocně a trhnutí místňáci volí výstup dirretisimou. Jde to trapně, alespoň mě, neboť z obav před sklouznutím dozadu a pádem stoupám pečlivě 30-50 kroků a poté odpočívám. Deptá nás přitom jedna rakušanka kousek nad námi, která stoupá stále přímo, sice pomalu, ale bez přerušování. Nakonec v horní části konečně začíná stoupat kus nějak bokem. Dlouhý traverz doleva, jemné nastoupání doprava s výhledem na vrcholový kříž a jsme v sedýlku (tady skončil Adam). Někteří místní nechávají lyže tady, a zbývajících pár výškových metrů k vrcholu jdou pěšky. Nahoře byl první Martin, poté trojice palič, Petr a Čenďoch. Z Preberu je fantastický kruhový výhled několik desítek kilometrů daleko na velkou část Alp.

Doba výstupu 3 h, začátek v 7.40 h

Sjezd je po výstupové trase až do cca 2150-2200 m, kde už leží Čenďoch a svačí. Horní část sjezdu nestála díky podivné krustovité konzistenci sněhu za nic. Od přibližně 2600 m to už bylo dobré. Jediný, kdo si to naplno užíval, byl Adam, který sice nahoře vyjel se mnou, Martinem Čadíkem, a Petrem Pospíšilem, ale na svačinovém místě jsme na něj museli hooooooooooooooodně dlouhou čekat. Aspoň že nám to zpříjemnil pěkným pádem v závěru.

Ve trojici sjíždíme krásným žlábkem s výborným sněhem do údolí Preber Kessel, bohužel asi 30 m nad dnem údolí končí sníh a jsou skalnaté prahy. Traverz kus doleva na lyžích a pěšky, sestup o cca 10 m a dojezd (s jednou dírou ve skluznici) na dno údolí do výšky 2000 m. Čenďoch s Adamem tento úsek nějak objeli.

Čenďoch s Adamem si musí odpočinout, a během chvilky na slunci usínají. Zbývající trojice stoupá pravou částí dlouhého táhlého údolí pod skalními prahy západních svahů Preberu. Kolem projíždějí tři snowboardisti, kteří sjeli západní svah Preberu s průjezdem jedním částečně vyledněným žlábkem na dno. Podle výstupových stop šli dva pěšky, jeden na sněžnicích.

Docházíme kus nad sedlo mezi Preberm a Roteckem (2742 m), ale určitě ještě nejsme na Mühlbachtörlu (2478 m), který je asi nad námi. Sníh je úplná kaše roztodivně brzdící lyže. Z obav před ujetím vrstvy mokrého sněhu sjíždíme kousek vlevo od původně zamýšleného prudkého svahu. Ukázalo se, že to stejně bylo jedno, sjezd nestál za nic. Sjíždíme dále údolím pod skalami a zastavujeme se u dvou krásné namodralých ledopádů. U dolního z nich potkáváme Adama s Čenďochem, kteří se už „vybucinkali“, řekli si, že je ještě málo hodin, a tak že někam vyrazí. Nedošli daleko.

Petr s Tomášem a Janou posílají sms, že už jedou k autu. Jedeme tedy také. Po vrstevnicovém objetí vývýšeniny začíná hustý sjezd lesem po sněhu a trávě. Dojíždíme kus pod Preberhalterhütte, lyže míří na batoh a rychle scházíme dolů.Kousek před jezerem ještě potkáváme trojici, která se slunila a kochala na slunci, čínmž se trochu zdržela.

Kolem jezera jsou dvě chaty, Alpengasthof Prebersee je úplně mimo, zavřený, soukromý, nic neposkytující. Druhá chata přímo u parkoviště, Wh. Ludlalm, sice funguje, ale momentálně má zavřeno. Zimní sezona (okolo upravované okruhy na běžky, střelnice na biatlon, apod.) už skončila a letni ještě nezačala. Pácháme procházku kolem jezera s focením, jíme a navečer odjíždíme.

Večeře a pivo v Gasthof Kirchenwirt (pivo EUR 2,80, Gulash supper EUR 3,50, grilované EUR 11, +/- jídla od EUR 6)

Spaní Ilmitzen u cedule (vedle Pitz, resp. ?Pischelsdorf) na břehu řeky Mur

Hrad a hospoda Schlusschenkön, vstup EUR 8 dospělí, jídla od EUR 7

Balonspitze 2485 m

24. dubna 2005

Kolem sedmé ráno se balíme a přejíždíme do Zederhausu. Napoprvé bohužel netrefujeme správnou odbočku na přejzed nad dálnicí a vjíždíme do nějakého skladiště dřeva. Napodruhé jsme úspěšní, ale zase zajíždíme kus souběžně s dálnicí a musíme se couváním vracet. Parkujeme nad dálnicí, přebalujeme se, a s velkým opožděním – těsně po deváté hodině, vyrážíme v trekovkách nebo teniskách. Po několika kilometrech částečně kamenitou lesní cestou z ní odbočujeme na turistickou značku modrý pruh, cesta číslo 7. Po ní nastoupáme k chatě Kleinberg (1351 m), nad ní se pokračuje po široké kamenité stezce o poznání prudčeji do kopce. Sníh stále nikde a někteří z toho začínají být poněkud nervózní. První kamenitý úsek končí přechodem přes cestu u pomníku Josefa Gfrerera z roku 1962. Nad cestou se sklon stoupání ještě zvětšuje, místy je stezka polovysekaná ve skále vysoko nad hluboce zařezaným potočním údolím. Objevují se první sněhové fleky a v protější celodenně zastíněné stráni potom už velké souvislé sněhové plochy.

Docházíme nad úroveň další chajdy Reinfrank (1676 m), kde už je souvislý sníh. Ve výšce 1700 metrů tak KONEČNĚ nasazujeme lyže a po krátkém výstupu 100 výškových metrů vycházíme nad hranici lesa. Waben-Spitze (2359 m) napravo nemá už moc souvislé sněhové pokrývky. Nápady některých na Griessen-Spitze (2504 m), až na samotný vrchol by to s lyžemi nešlo, jsou ihned zamítnuty. Sníh končí kus pod vrcholem, který je z této strany tvořen kolmou skalkou. Vyhrává to tak puvodní nápad, kterým je Balonspitze (2485 m) v samotném závěru údolí. Procházíme kolem posledním dvou chat, a po krátkém traverzu vyšlapává Martin stopu přímo vzhůru pod Balon-Spitze. Chvíli vegetíme asi 20-30 výškových metrů pod vrcholem a poté na něj první čtveřice stoupá. Martin a já jdeme přímo k vrcholu mezi skalkami, posledních osm metrů pěšky, na lyžích nelze, zatímco Čenďoch s Petrem vrchol obcházejí na lyžích a dosahují jej z druhé strany.

Z Balonspitze je fantastický rozhled, škoda jenom oblačnosti, s níž si slunce, vyjma opalovaní, neporadí. Přes údolí Muru je hřeben s vrcholy jako Silbereck dosahujícími výšky přes 2800 m. Na sever potom vrcholky kolem 2600 m. Posléze přichází Adam.

Doba výstupu 3 h, začátek těsně po deváté, na začátek sněhu do 1700 m za 1.10 h

Plkáme nahoře, děláme blbosti, načež sjíždíme k batohům (teda můj je na vrcholu, ostatní jej nechali na místě vegetění). Čenďoch se chttěl odvázat, ale ve svahu pod minipřevějkou vyměkl, a znovu to vyšlapal nahoru. Martinovi se do nějakých extermpore také moc nechtělo, a Petr dvakrát spadnul s minutím odkrytého šutru. Čenďoch napodruhé, a Adam napoprvé to sjeli o kus vlevo (při pohledu z vrcholu). Svačinka u batohů, a dochází nás Petr, alias brácha od Tomáše. Posílám jej ještě nahoru a dále plkáme a vegetíme. Chlapíky to už přestává bavit, a začínají sjíždět dolů (kupodivu i částěčně nepřekřižujíc navzájem stopy). Čekám na Petra a po jeho dojetí sjíždím také. Sjezd je povětšinou mírný, sníh měkký až mokrý, ale podstatně lepší než den předtím z Preberu.

Sjíždíme pláněmi k Janě s Tomášem, kteří si z dnešního výletu udělali nedělní procházku. Od nich další plání (Jana háže pěknou tlamu) až nad hranu jednoho z potoků (Adam háže pěknou tlamu) a dále dolů. Překračujeme potok a podél jedné z chajd dojíždíme k rozcestníku. Nápad se sjezdem po cestě byl naivní, a ještě před dalším potokem se to vzdává a míří se vlevo dolů do lesa. Řídký les se zahušťuje a dlouhé zdržení způsobuje jedna větev, která Čenďochovi sráží dioptrické brýle. Než k němu stihnou dojet další, stačí zašlapat lyžema brýle do sněhu. Neúspěšně je tak ve velkém kruhu kolem něj hledáme až dokud si na ně omylem zase nešlápne. S lyžemi končíme tam, kde jsme s nimi začínali, tj. 1700 m n.m. Přezout, a sestup (Čenďoch seběh) dolů. Cestou potkáváme starší manželský pár s vnučkou. Někteří si pokecají dobře, jiní méně – Rakušan na mě německy, já na něj anglicky, rozumíme si tak polovinu, což stačí na domluvu, že jsme dnes byli na Balonspitze a včera na Preberu.

Odjezd ve tři hodiny nevyšel, vyjíždíme o hodinu později – většina ještě vařila. Přes Obertauern a Radstadt do Linze a na České Budějovice. V Praze u Hlavního nádraží vysazujeme první dvojici v 22.40 h.

Doprava

Devítimístným Fordem Tranzit po trase České Budějovice - Linz - Radstadt - po silnici 99 přes lyžařské středisko Obertauern (1738 m) - Mauterndorf - silnice 95 do Tamswegu, odbočit na SV směr Haiden a dále k jezeru Prebersee (1514 m). V neděli do Zederhausu.

Odjezd z Prahy v pátek v 21.30 h, návrat v neděli v 22.40 h.

Cena za dopravu, tunel, a část dálniční známky 850 Kč/os.

Ubytování

Stany a spacáky, u jezera jsou dvě chaty, Ludlalm a Alpengasthof Prebersee, u nichž dosud neznám cenu ubytování (povečeřet se tam bude dát určitě).

Vybavení

Batoh na jednodenní túru (30-40 litrů), věci na spaní zůstanou v autě.

Skialpinistický komplet, sluneční a lyžařské brýle, krém s ochranným faktorem minimálně 15 (kdyby náhodou svítilo slunce, což se občas také stane...).

Lavinový vyhledávač, lopata, případně sonda (pro zájemce při dostatku času odpoledne lavinový výcvik s lavinovými vyhledávači)

Spacák s komfortem kolem 0 C, do spacáku extra ponožky, karimatku.

Na dvě osoby stan, plynový vařič s malou bombou, dvě litrové termosky, ešus.

Množství jídla odpovídající dvoudenní konzumaci s případnou večeři v hospodě.

Oblečení - klasické na skialp (dvě vrstvy Moira/Klimatex, Polartec či Windstopper bunda, svrchní bunda), dvoje rukavice.

Mapa

Kompass 67 Lungau/Radstädter Tauern, 1:50 000

Lavinové nebezpečí

malé, případně v samotné vrcholové oblasti

Náklady

na místě případná útrata jenom v hospodě - pivo 2,5-3 EUR, jídlo 4-11 EUR.

Počasí a změny

Náhlé změny počasí, jeho nepřízeň, apod. mohou změnit cíle výletu bez předchozího oznámení.

Účastníci (bude možná doplněno na 8-9)

1. Jan Pala

2 Adam Daněk

3. Vít Čenovský

4. Martin Čadík

5. Jana Hýblová

6. Tomáš

7. brácha od Tomáše

8. Petr Pospíšil