Nemám důvod psát, a přesto píšu.
Nemám důvod žít, a přesto žiju.
Nemám důvod snít, a přesto sním.
Nemám důvod spát, a přeci spím.
Nechce se mi pít, a přesto piju.
Nechce se mi klít, a přesto kleju.
Nemám důvod žít, a přesto žiju.
Nemám proč se smát, a dál se směju.
Nemá co mě hřát, snad sám se hřeju.
Sám se nemám rád, snad proto kleju.
Nemám právo chtít, a přesto chci
a to je důvod žít, jsme na konci.
MČ
<<Zpět