Bledý mrak líně plující modrou oblohou
byl ostře kontrastující s rozervanou atmosférou
vydýchané, zapocené prostory třídy.
Den jako jeho 364 bratrů nebyl s to
vystoupit ze zatuchlého, ocelového stereotypu,
bylo těžké, ba nemožné, nalézt jiskérku vzrušení.
Ten den krůpěje rosy zas' padaly k zemi,
v poledne zaznělo dvanáct železných ran -
- poslední atom prachu nezměnil svůj program.
Opilé zástupy apatických špatných mimů
se hrnuly napříč městem, státem, světem..
Nikdo se neusmál, nebylo čemu.
Dlouhé, pyšné pahýly továren dále chrlily
do smutné atmosféry tuny tmy - černého moru.
.. epochální konec se stejnou rychlostí blížil ..