Tady je přehled všech fotek               A tady snad budou užitečné odkazy

Maroko je nejzápadnější zemí "arabského" světa rozkládající se na severozápadním cípu Afriky. Je asi šetkrát větší než Česká republika a má přibližně dvakrát více obyvatel. Z toho přes 75% jsou Arabové, 20% Berbeři, zbytek tvoří Židé a ostatní národy. Od roku 1957 je samostatným státem (Marocké království), do té doby bylo Maroko francouzskou državou s několika španělskými provinciemi (města Ceuta a Melilla patří Španělsku dodnes). Hlavním městem dnešního Maroka je Rabat (Ar-Ribát). Není však městem největším, tím je víc jak dvouapůlmiliónová Casablanka (Dár Al-Beidá). To co nás do Maroka lákalo, byly především nádherné hory - Vysoký Atlas, Sahara a hlavně jsme chtěli na vlastní kůži poznat, v čem je Afrika jiná nebo stejná s Evropou.       První plány vypadaly tak, že poletíme letadlem v pěti lidech. Ovšem nakonec to dopadlo tak, že jsme vyrazili autem - Škodou Octavia - ve třech - Jana, Martin a já. Nutno podotknout, že přípravy na cestu musely proběhnout dost narychlo, Martin se sotva stihl vrátit z hor a já jsem pro změnu dělal státnice. Jako hlavní zdroj informací o zemi nám posloužil vynikající průvodce z Lonely Planet. I když pár informací by v něm stálo zato poopravit :-) Z prvního omylu mě vyvedli už na marocké ambasádě v Praze. Když jsem tam byl žádat o víza, zeptal jsem se jen tak mezi řečí, zda je opravdu v Maroku problém natankovat bezolovnatý benzín, jak to píšou třeba v průvodci. Dostal jsem hned přednášku o tom, že v Maroku se jezdilo na bezolovnáč už v dobách, kdy u nás ještě smrděli Trabanti, tedy, že to vůbec není problém, a kdo tohle tvrdí, v životě nebyl v Maroku. Naštěstí pán z ambasády měl docela pravdu, byť jak se ukázalo, asi 95% aut tam jezdí na naftu.       Měli jsme hrubou představu, kam se chceme v Maroku podívat. Konkrétní cestu jsme však vymýšleli až na místě. Najezdili jsme tak přes 2500 km po marockých silnicích i mimo ně :-) Na mapce je přibližný nákres naší cesty.      čtvrtek 27.6.     odjééézd !!!      Odjezd z Pardubic jsme naplánovali na 3. hodinu odpoledne, ale jak už to bývá, než se nám povedlo sehnat směnárnu, kde ještě měli eura, nakoupit zásoby a takový ty věci okolo, najednou bylo 10 večer. Náplň nejbližších dvou nebo tří dnů je jasná - odřídit 3000 km na jižní cíp Španělska. Vezeme s sebou ještě 20tilitrový kanystr na benzín, čímž se nám dojezdnost na dálnici zvýší asi na 1000 km, a snad bychom nemuseli v Německu, kde je dost draho, tankovat.      pátek 28.6.     Francie, Belfort, Pont du Gard      Po německých dálnicích je to nuda a ještě k tomu za tmy. Ale docela rychle to ubíhá. V dopoledních hodinách se dostáváme už do francouzského Mulhouse. Tady sjíždíme z dálnice, abychom ušetřili za poplatky. V městečku Belfort si dáváme pauzu na řízečky od maminek :-) Je tam obrovská stará pevnost z první světový, tak se jdeme podívat dovnitř. Po obědě jsme cvičně zakufrovali ve spleti jednosměrek v centru Belfortu, než jsme najeli na správnou silnici směřující na Besançon a Lyon. Silnice tady vede malebným údolím řeky Doubs a dosti často nám připomíná některá místa na Berounce v okolí Srbska. Přestože to není dálnice ale jen obyčejná státovka, jede se po ní pěkně a vcelku i rychle. Lyonem se nám povedlo až na jedno zaváhání projet docela v pohodě. Dál už pokračujeme po dálnici a zastavujeme se až na prohlídku římského akvaduktu přes řeku Gard - Pont du gard. Dost drsná turistická atrakce, ale jinak pěkný. Moc se ale nezdržujeme, protože se už pěkně prodlužují stíny a rádi bychom dojeli až do Španělska. Pokračujeme tedy směrem na Montpellier, Perpignan, někde po pravé straně tušíme Pyreneje, protože slunce mezitím už zapadlo. Na první španělské benzínce hned čepujeme levnější benzín. Poodjeli jsme ještě asi 100 km a přespali na prvním vhodném parkovišti.      sobota 29.6.     Španělsko, Barcelona      Ráno mě budí hluk z autobusů, kterých se na parkovišti oproti noci dost nashromáždilo. Nejbližší tři jsou z Čech. Lidi u nich postávající vidí, že jdu k autu s pražskou poznávačkou, tak se se mnou hned dávají do řeči. Když si všimli, že Martin s Janou ještě v klidu chrněj za autem, tak záviděj a nadávaj, že oni se museli celou noc krčit v autobuse. Nojono, jaký si to kdo udělá... :-) Po bojový poradě, kam že to až dneska chceme dojet, jsme zamířili na prohlídku Barcelony. Když nás omrzelo největší španělský mraveniště, zajeli jsme se podívat na pobřeží. Tam jsme si dali jen rychlou osvěžující koupel a hned jsme vyrazili na dlouhou cestu na jih Španělska. Z úsporných důvodů opět vypouštíme dálnici. Občas se drápeme pěkně do kopců, takže je škoda, že to tu neprojíždíme za dne. Přestože se v řízení střídáme, někdy nad ránem už to prostě dál nejde a musíme se jít aspoň na pár hodin vyspat. Tak tedy Gibraltar až zítra.