4 období

Mám rád zimní krajinu. Bílou, nadýchanou, nepřístupně krásnou. Takovou opravdovou, čistou, jiskřivě něžnou, křupavou, líbezně zahalenou. Lhostejno je-li na horách, či na chalupě za Novými Hrady.

Momentálně však jaro svou nekompromisní pěstí zabušilo na dveře až je vyrazilo, aby rozehřálo každého ztuhlého plaza, škraloupy na kalužích a sluníčkem rozesmálo zatuchlé, šedé, ztuhlé lidstvo. Jaro se směje, mám rád i jaro.

A je tu léto. Horké léto nehodí se trávit v sauně, autobuse MHD, tramvaji či vlaku, ve škole, ve vězení, na sídlišti, v asfaltové peci, v práci, v zaměstnání. Mimo kriminál většina z nás léto víceméně v těchto novodobých mučírnách tráví, a tak by se dalo čekat, že nemám rád léto. Jenže nebohé léto za to nemůže, vinu má jen za horské bouřky z tepla, se kterými jest nutno počítat.

Každý z nás "mimodveřníků" kvapí, pruží nervy a svaly, lopotí se a spěchá, aby vše naplánované stihnul dříve, než děd podzimek zatáhne oponu deštěm, mlhou, blátem a smogem. A pak to přijde, človíček se sklidní, zrekapituluje, zavzpomíná, zaplánuje, udělá pořádek v diákách, lehne si na záda a zasní se. Mám proto rád ten vrásčitý, chlorofyl stromům beroucí, chromatický podzim!

MC