Ovocný sirup jest věc mimořádně člověku prospěšná vzhledem k velmi značnému obsahu vitamínů, schopnosti uhasit žízeň i šmakem svým lahoditi. Přičemž tou zcela elitní skupinou sirupů jsou ty, jež ještě stále zdatné babičky pro své vnoučky a pravnoučátka z posledních sil tlačí ven ze suchých, zviřátky stylu vosa a spol. prolezlých malých plodů maliníků, broskvoníků, rybízníků, šatníků, botníků atd. Na daleko nižší úrovni se kaboní ty sice extrémně hezkými a barevnými, americkými etiketami vyzdobené strojově, chemicky a možnážeradějinechcivědětjakještě vyrobené přeslazené „šťávy". Nu, babiček však není vždy dostatek, a nebo včely bodalky a infarkt, či dědeček jsou rychlejší než babička, a již kráčí síťovkou ověnčené dítko pro šťávičku do nejbližší samoo.., no do súpermárketu!
Den se s druhým bratrem svým sešel a můj kamarád jaderňák (což mi bylo hned podezřelé)
s jaderným jadrným úsměvem vydoloval z bagáže výrobek domácnosti své, v skleněné
pouzdro becherovky uzavřený „výborný", domácí, i přes zelené sklo evidentně červený
sirup. Již ze stylu uchopení láhve se dalo usuzovat spíše na nebezpečnou chemikálii,
čemuž jsem trestuhodně nevěnoval pozornost, a jen sledoval cestu toho „pokladu" napříč
celým naším obrovským, dolby surround systémem vybaveným, útulným a v roce 1949
dokonce i vymalovaným „pokojem" 115 na předposledním bloku, na nejsvrchnější poličku
do zapadlého růžku. (ta zapadlost zde není náhodná, neboť v něm sídlí, o poličku
níže než doličná šťáva, což se zatím zdá býti též irelevantním, všechna skripta,
sešity a podobné vysokoškolákovi zcela ukradené zbytečnosti). Nebylo složité v
pokoji, kde člověk (třeba já) často hledá i sám sebe, večer stěží nalezne poměrně
výhodnou pomůcku k zpříjemnění dalšího konání - postel, v pokoji, kde prach již
odmítá prášit a raději se v mohutných chuchvalcích převaluje, v pokoji, kde odpadkový
koš ztrácí význam, zapomenout na takovou maličkost jako jednolitrovou láhev
evidentně nepovzbudivé tekutiny. A tak se naše vitamínová bomba s radostí vesele
vyhřívala, opalovala a zahřívala na překrásném, převelikém, přeteplém, přežloutlém
pražském sluníčku, k čemuž mu (sluníčku) též až na opalování ne nevýznamně
vypomáhal o dvě poličky níže zákeřným instalatérem vtipně umístěný a evidentně
na rozvod teplé užitkové vody připojený brutální, až morbidní, agresivně veliký
radiátor. Vše zdálo se býti v pořádku, než vitaminózní šťáva pocit méněcennosti
budovati si počala. Tomu rozhodně nepřispěla skutečnost, že její zapadlý růžek
skoro nikdo nenavštěvoval, slunce žblunce a pálí a čím dál víc, a osazenstvo
chlastá vše jiné než šťávu a vůbec! Milá šťáva spolu s láhví, zátkou i vitamíny
uvnitř byly viditelně spolčeny, kapkou sud přetéká, tedy jeden obvzláště
jedovatý paprsek slunečního záření (nebo v tom má prsty radiátor? - šetření
není u konce) bezohledně vyprovokoval vitaminózní sirup k takovému pnutí, jež
nemá v rostlinné, živočišné, zkrátka v biologické říši obdoby. Při tlačení
špuntu však nejspíše kostnaté babičce dědeček ten perverzní pomáhal, a tak
špunt byl onen, kdo jediný vykonal svou práci na 100%. Tím však netuše dokonal
celé dílo zkázy, které poté nastalo: nebohá láhev od becherovky již nutně
musela kapitulovat, a tak se do té doby ještě krásným, uklizeným, zameteným
(viz výše) pokojem 115 rozduněla exploze snů (jenž srovnání snese snad jen
s historickými filmy z období Nagasaki a pod.). Třeskot bortícího se skeletu
láhve, dopadajících úlomků skla (v hojné míře tlumený chuchvalci speciálně pro
tento případ přichystaného prachu) byl doprovázen klepnutím špuntu o protější
velmi vzdálenou stěnu a sykotem vodopádů již ne červené, ale hnědočerné, páchnoucí,
brutálně sladké, extrémně lepivé, vitaminózní tekutiny, jež si to bez jakékoli
úcty ke vzdělání a duchovním hodnotám vodopádila přímo mezi listy výpisků z
hojně navštěvovaných přednášek i skript z hojně navštěvované skriptárny. Procesem
okysličení (Liptákovci znají oxidaci) došlo k tuhnutí, následkem čehož byla
naprostá část našeho pokoje pokryta (jako u Radiomobilů) totálně lepkavou emulzí,
jejíž chemickou substituci dnešní chemik badatel marně vynalézá.
Své (sice zanedbatelné, ne však přehlédnutelné) plus však sirup ze Žďáru rozhodně
měl: lepení bylo únosné do doby, než JÍDLO nešťastným pádem na zem bylo totálně
přilepeno, a tím pádem tím pádem znehodnoceno. Tím pádem byli jsme já (bez bot
a jedné přilepené ponožky) i jaderný pekelný bombospolutvůrce poskakující na čtyřech
cizích nohách (přilepený k židli) nuceni vyhledat odbornou pomoc s profesionálními
úklidovými pomůckami. A tak se díky nám, vyzbrojeným děravým kýblem značky Rambo
06 sigma a hadrem spíše kapesníku podobným, naskytl opět dočasný pohled na linoleum,
které je zelené.
Jdu-li dnes náhodou kolem regálu se sirupy v sjůpermárketu, nedívám se již s
takovým opovržením na tyto chemicky podchycené a stálé exempláře.
.... a tehdy jsem pochopil:
Výbuch jest velmi hezká, až impozantní věc. Překročí - li však hranice našeho
plotu (od souseda), vytrácí se obvykle euforie z naší mysli, jež je hbitě
vystřídána zmrzlým úsměvem vtipně usazeným na naše ústa ...
MČ
<<Zpět