Topím se v tvých očích,
a ani tě neznám.
Zločinů bych spáchal
telefonní seznam,
úsměv tvůj zas’ vidět.
Vím, měl bych se stydět.
Touha někdy bývá
rozumu však silnější.
Oko se pak dívá
na nohy mé bezvládné.
Kapky slzí skleněné
viděl jsem na tváři tvé,
červnový byl podvečer,
a já zvíře bezcitné.
Nechtěl jsem ti ublížit.
Za tebe bych chtěl se bít
rač’ do konce života,
než snít jen a jen sledovat,
jak množí se ta prázdnota.
Kvítečku můj vzdálený.