Již tradičně každé prázdniny vyjíždí hrstka nadšenců - vodáků obletujících stálici v osobě Mgr. Hrona za hranice naší malé, pro rafting celkem nevhodné zemičky, aby se příští rok opět sešla již tradičně ochuzena o vadné kusy, které se již tradičně pohádaly s naší stálicí. Nejinak

Naše milá Karosa v Itálii

tomu bylo letos. Pravda, úbytek vadných kusů byl poměrně značný, zbylý kolektiv byl však tak semknut, že oproti minulým zájezdům ani nebylo třeba bráti s sebou vlek za autobus běžně vtipně připojený, kterýžto pro první pokárání vadného kusu vždy se používal. (Pamětníci jistě vzp omenou na nezkrotného bývalého vodáka Morávka, čest jeho památce, který po nedlouhé, avšak rychlé a nechtěné projížďce na doličném vleku pak do konce zájezdu již dobrotu jen sekal, dobré skutky konal a stálici naši velebil).

A tak jsme se opět sešli 12.7.1997 před naším bývalým domem hrůzy, před zraky nervózně přešlapujících maminek a otců, kteří prostě přesně vědí, vo co de a tváří se světácky, abychom začli cpát, nafukovat, zvětšovat, zaplňovat a zasviňovat nebohou Karosu, která str achy již cestou sem měla dvě poruchy a její zdravotní stav s kondicí srovnání snésti nemůže. Naše rozpaky však vzápětí řeší řidič, nám všem dobře známý Luboš, vyznavač extrémních sportů za volantem, vždy pohotově rukavicemi k opravě a novým autobusem v kufru vybavený, který se slovy „kastle nejede, střecha nejede" atd. zavelí k velkolepé kompresi rozličného materiálu do útrob zchlíplého autobusu.

Vnitřek autobusu po zabydlení

Vzápětí tedy putuje do kufru vyfóknotá celá naše flotila, která sestává z jednoho ks člunu značky Ultimate, na němž je přes naši skorotýdenní skoronámahu, odříkání a přesvědčování, foukání a vyfukování, svazování a rozvazování, zalepování, rozlepování a přilepování pa trna pohnutá historie raftů této značky na zájezdech dřívějších. Ani zvídavé dítě náhodného chodce - laika se neubrání údivu nad tvarem této žluto - modro - červené, ozáplatované, svázané, potrhané, chemoprenem páchnoucí ponorky, na níž my, pobláznění adolescentní tupci hodláme provozovat rafting. Za sbaleným Ultimatem vleče devět lidí monstrózní bágl s náhradními díly pro vzpomínaný člun. Nu což, stejně jako řidič, i my měli jsme dostatek náhradních dílů pro jakoukoli předpokládanou i nepředp okládanou katastrofu (prasknutí válce, úder blesku do podlahy, exploze ventilu, záškodnická činnost popelářů, krádež raftu, odejmutí člunu stálicí z důvodu nezpůsobilosti k raftingu - neplavavosti atd.). Dále jsou dutiny autobusu ucpávány elitními popelnicemi značky Grabner, přičemž džípovitá, robustní, kůží vykládaná a zlatem zdobená, šestimístná zadní sedačka, patřící do větší z těchto dvou popelnic, jest za všeobecného jásotu a potlesku přihlížejících vhozena do prostoru pro cestující, aby (jak se později ukázalo) mohla být po příjezdu opět, vodou nedotčena, za všeobecného jásotu a potlesku vytažena. Při nakládání malého, dvoumístného Grabneru, jejž zdobí vítězoslavné, optimistické, robustní, elitní závodní

Ultimate, co dodat?

jméno Outside a červeného polyprosámnevímjakého kayaku se jakýmsi nedopatřením vetřel do kufru i raft se záškodnickou, trestaneckou žambereckou posádkou - Sava. Poté následuje nakládání nepostradatelných věcí pro přežití v divoké, nespoutané, panenské přírodě - walkmanů, mikrovlných trub, sudů s pitelným i nepitelným pivem, soustruhů, paliček na naklepávání řízků, karimatek, kravat a žehliček, teplého erotického spodního prádla a růženců. Ve švech dávno praskl á Karosa, po loňském zájezdu zvyklá na ledacos se tváří nezvykle klidně, a tak si ještě na poslední chvíli pár vodáků balí své oblíbené papuče, polštářky, mončičáky a záložní láhve rumu, takže je nakonec jako vždy přetížena, na což se čekalo, nic nám tedy nechybí a můžeme s úsměvem na líci i zadnici, který nám nedokáže uzmout ani krvavá bitka o oblíbená sedadla, vyrazit vstříc novým dobrodružstvím, poruchám a zážitkům.

1) Naše první zastávka byla již tradičně ve Werfenu, kde se aniž by ná š raft jakkoli ucítil vodu konala první oprava. Plni naděje, očekávání a první vodky jsme šli spat.

2) Celkem snadná, poklidná až přátelská, dobře nám známá řeka Salzach, konkrétně její 36. vlnka naznačila, že ležérnost, flákačenství, nesouhra a blbnutí - naše tradiční zbraně k přežití letos nepovedou, neboť bez jakéhokoli varování byl z pravé prostřední pozice nebohý Pavel Moris vcucnut zmiňovanou vlnkou a k úžasu všech zbylých zkoprnělých členů posádky vyflusnut n a zcela jiné části raft u, než pravé, a sice levé. Po akční vložce s rakouskými rybáři, kteří mají evidentně jiný názor na rafting než my prcháme pod Grossglockner do kempu na Möllu. Zde jsme odlehčili autobusu vyprázdněním prvního sudu a učinili další zoufalý pokus o napravení tvaru naší kocábky. Plni prvních dojmů, očekávání a piva jsme šli spat.

3) Řeka Möll si ani nezaslouží své dvě tečky nad o, takže vše proběhlo v poklidu, dokonce i Sava projela bez problémů, takže se zřejmě nejvíce vy žil Luboš, který si v i talských horách zakroutil volantem jako průměrný linkový řidič za dvanáct let. V kempu u Ossany první čuňata začala přiznávat, že jsou špinava a zbaběle počala využívat teplé vody vhodně sprchou nad hlavu přivedené. My se Stráňou jsme jen zakroutili hlavami a do 500g špaget narvali co se dalo i nedalo a nemělo. Plni obav z Noce, špaget a smrdutého vzduchu jsme šli spat. Nelze též ještě nevzpomenout hostinu, která se poté seběhla a rozpoutala. Probíhala následovně: 1. chod: b echer + tonic 2. c hod: vodka + džůz 3. chod: gin + sprite 4. chod: fernet + rum...

4) Noce je dost povedená řeka, která nám dala možnost prověřit své síly, charaktery, řitní svěrače a záplaty. Ihned jak nás Péca kamarádsky upozornil, všimli jsme si totiž, že jedna záplata naši rychlou jízdu nevydržela a zůstala zřejmě někde daleko za námi. S kamarádským až přátelským úsměvem jsme Pecovi poděkovali a šli pro uklidnění velký sud za účelem ochlazení obsahu jeho do vody studené až ledové vho diti, což se neobeš lo bez nedobrovolné koupele jedné poloviny chodícího ústrojí jeho veličenstva pivního vedoucího. Plni hradeckého samoseru a rozplizlé nálady jsme šli spat.

5) Vzhledem ku kráse řeky Noce, dala si výprava naše o hurálezce a Radima ochuzená repete, kteréžto nám vzhledem k tomu, že žádná záplata již nerezignovala na svou funkci, zaváhání jakékoli nestalo se a souhry celkové dosaženo bylo, naznačilo, kdo - že letos hraje první housle. A tak jsme si bez ostychu (do prvního cva knutí) začali řík at „mistři". Se spálenýma ušima jsme plni zvětralého piva šli spokojeně spat.

6) Autobus již získal starou známou zatuchlou vůni neměněných ponožek, mokrých bot, zapocených neoprénů, nemytých těl (některých), kazícího se jídla a hnijících přátelských vazeb, takže jsme mohli v poklidu vyrazit na celodenní přejezd, jenž je vždy velmi oblíben a napjatě očekáván zejména svaly na zadních částech těl členů výpravy, kteréžto anatomicky nepřesným názvem hýžďové se honosí. Deštivé, nepřívětivé poč así a temná letní noc neodradily Stráňu od toho, aby se poblinkal do kotlíku, z čehož čtenář jistě vytuší obsah kotlíku, jenž do hlav našich natlačen byl předtím. Honza byl však silný, vydržel a neumyl se. Pln obav z druhé emise Stráňových žaludečních fantazií jsem šel spat.

7) Dora Baltea nás svou jednoduchostí a čerstvou, čistou vodou tak nalákala, že jsme raději ujeli do Centronu na starou známou, stálicí prokletou Isere. Vida kalnou vodu, tvar člunu, neustávající déšť a maje zlou předtu chu nasimuloval Stráňa přetrvávající nevolnost a byl nahrazen

Ultimate na řece Isere

Radimem. Předtucha se vzápětí měla projevit jako oprávněná: po celkem bezproblémovém (no..) projetí těžkého úseku za dřevěný m mostem se nám za prudkou levotočivou zákrutou naskytl pohled na žamberecký raft Sava, kterak si na šutru uprostřed řeky hraje na hráz, očividně ho to baví a nehodlá s tím v dohledné době přestat. Háčci ještě z posledních sil počali oba mohutně přitahovat, i my zadáci jsme přiložili svá kontra k díl u, ale rezignace jež nastala vzápětí již jen dokreslila beznadějnost situace. Srážka byla nevyhnutelná. Náš polovyfouklý nebohý člunek žďuchl do pevné Savy jako bójka do ledoborca, a už se kvapil pře točit do vzhledem k jeho tvaru stabilnější polohy dnem vzhůru. Všichni jsme svědomitě drželi pádla i raft náš dříve než dech počali chytati, pouze Stoupa s ledovým klidem ihned pádlo své zahodil a v boj o holý život se s vervou buldoka pustil, čímž nám propříště správnou a jedinou cestu záchrany nastín il. Po incidentu tomto na tváři stálice naší úsměv opět se vyklubal i nálada její o 165,456423% se vylepšila, čímž podobnost stálice a Slunce opět jednoznačně shledána býti musela. Večer jsme plni smíšených pocitů a šňupacího tabáku šli spat.

8) Doron de Bozel nebyl až tak těžký, hrozný až hrůzný jak se všeobecně očekávalo, večer se

Grabner na řece Doron de Bozel

setmělo a vypil se sud, t agže se nic zvláštního nestalo a my mohli jít plni příznaků ponorkové nemoci spat.

9) Isere na druhý pokus zdolala i Sava, čili i my, čili všeobecná spokojenost, chilli pohoda.

Most přes řeku Isere

Ospalou, sluncem zalitou atmosféru kempu narušil pouze Johan, kterýžto bezostyšně mezi oplavkované, polonahé, zimou se klepající plavce cel v neoprén zahalen vskočil. Plni pocitu sucha, ochrany a bezpečí jsme šli spat.

10) La dranse byla nám též z dob dřívějších již známa, byť nedostatek rozumu, paměti pak zejména jsme do jednoho projevili, z čehož nás mistrně naše stálice, coby polárka, dík jí za to, vyvedla. Řeka tato bylať pak nejspíše labu tí písní Ultimatu našeho, kterému za jeho služby vděčně děkuje nehodná posádka.. Zejména dobře se spí ve Švýcarech, zejména v lese, zejména u řeky, zejména v rigolu, zejména ve dvou.. Byla vlahá letní noc, klidný měsíc tiše svítil a oheň jemně praskal temnotou. Ležel jsem tak sám a četl poezii hvězd. A náhle - padá hvězda, již své přání hodlám slabikovat, když tu ta hvězda - jiskra do oka zapadne a popálí mne až hanba. Tak tak, chytrému napověz... Něžně jsme se se Stráňou schoulili do rigolu a opě t plni špaget šli spat.

11) Kemp v Lauterbrunnenu přetéká luxusem, pohodlím a Japonci. Náročnému zákazníkovi je k dispozici vodopád, výhled po okolí, výlet vrtulníkem, minigolf v ceně, „plavecký" bazén i voda v něm a moderní vykřičený stan - mobilní bordel pro ukojení choutek chlípného Japonca prachatého na travce postavený. Odpolední procházka nás svou krásou, vstřícností a otevřeností naladila na následující celodenní túru. Plni čerstvého v zduchu a optimismu jsme šli spat.

12) Očekávaná panoramata se nekonala, déšť, mrak a zbloudilý Japonec s deštníkem - toť vše. Z procházky této dochovala se pouze následující literární fotografie:

Dvě máničky pod Eigerem

Když hory smutní
Stejně jako člověk, hory občas teskní. Zatáhnou se rouškou oblaků, či mlhy a tiše lkají. Sychravou náladou vyrovnávají bilanci sluncem zalitých dní. Jsou uzavřeny samy do sebe, melancholicky si mlčky foukají své rány.

Po příchodu byly shleány letité nánosy bahna na tělíčkách našich většími, než naše spacáky, a tak jsme byli nuceni - chca nechca službám sprchy se oddati, z čehož jsme velkou radost neměli. Plni veselé beznaděje jsme šli spat.

13) Těžko jsme zamačkávali slzu v oku, když jsme bortili náš stan č. 13 v X hvězdičkovém kempu, zvláště pak po zjištění, že tři další kolíci zde někde podle skryti zůstanou. Po prohlídce Grindelwalldu a Interlakenu jsme se schoulili do našeho rigolu u řeky a plni těstovin a zážitků z prohlídky šli spat.

14) Na malebném, překrásném, útulném městečku Luzernu nás zaujala zejména na podobenina chvostu přerostlého kapra. Poté jsme naše hnijící svršky, spodky, stany, spacáky a eš usy přesunuli k Mnichovu - do Němec. Německo je země nevkusu, Gertrud, Barbie, tlusťoučkých modrookých blonďáčků, vrozeného nacismu, a aa.., a vůbec, nemám rád Německo. Plni nově oběvené kamarádské pohody a posledního fernetu jsme šli spat.

15) Aby nás maminky poznaly, rozhodl správně vedoucí zájezdu, že koupele důkladné třeba jest, a to tak, že velmi, a tak jsme po dobu tří hodin vyráběli z průz račných vod ambergského vodního centra pravou českou bramboračku. Čistí, spokojení, českým piv em ukojení jsme šli plni netušených zážitků spat.

16) Celkem těžce v pohodě jsme se vrátili do voňavých, barevnými deštíčky smáčených, čerstvým smogem vybavených, rodných Pardubic.

Vyslechli jsme netušené množství netušených historek, netušeně jich zažili, utužili přátelské a definitivně pohřbili „takypřátelské" vztahy, zabili miliardy mozkových buněk, snědli 8 kg těstovin, 0,5 kg zpětně vrát ili, navštívili cizí země, poznali nové lidi, definitivně zrušili jeden člun a byli jsme kli dní. Znovu a opět jsme pochopili jak moc mohou člověku chybět základní suroviny jako brambory, maminka, dobrá parta, vitamíny, nepáchnoucí svršky či teplo rodinného krbu. Již dnes se těšíme, že nebudeme-li, coby vadné kusy vyřazeni, sejdeme se opět za rok a zažijeme spolu opět netušené množství nových, mnohem netušenějších netušených scének.