Jediné pravdivé a úplné informace o expedici lze získat pouze zde :)
Nastupujeme do letadla trochu pozdě, letí s námi i dvě další skupiny - jedna asi desetičlenná, druhá čtyřčlenná (míří na Pik Lenina). V Petrohradě přistáváme na novém letišti. Berou nám pasy a letenky. Čekáme na tranzit. Dostáváme opět letenky a pasy, ale bez nálepek na zavazadla. V 7pm odlétáme. V letadle (TU 154) je vedro.
Ráno v 2am přistáváme, podle letušky má být 26 stupňů, ale je chladněji. Na letišti jsou americké vojenské bombardéry. Místní policisté mají krásné velké čepice. Máme trochu problém se zavazadly, ke kterým nejsou nálepky. Luboš ještě dostává nůž v obálce, který musel odevzdat. Nahánějí nás taxikáři, s jedním pokecám, tak radí, ať spíme nahoře v 2.patře. Tak tam spíme. Petra mění 5USD, s dalšími jde na internet (50 S/h). Ráno jedeme prvním busem v 7am do města za 12S (35km).
Kluci jdou do Osh-bazaaru, my čekáme u batohů u silnice. Město je překvapivě čisté, ale doprava lehce chaotická. V bazaaru bomby ani mapy nemají, jedeme busem č.2 do centra - k budově Filharmonie dohromady za 31S. Tam děláme basecamp v parku Panfilova mezi sochami Lenina a ještě nějakou zlatou sochou (asi ten Panfilov). Láďa jde zatím pro mapy, my jdeme na autobusák zjistit bus a do centra vyměnit peníze. Autobusák je docela daleko od centra. Busy do Narynu jezdí v 8:50 a 10:10 ráno, ale zrovna jsou porouchané, tak jezdí pouze maršrutky. Většina busů jezdí do Karakolu (každou hodinu až do 11pm, cena asi 150S). Měníme peníze 50USD - 2150S, kurz pořád padá.
V infocentru nemají žádné turistické mapy.
Láďa kupuje mapy Narynu a Karakolu, každou za 115S, v nějaké kanceláři na Kievském prospektu.
Jdeme s Čaďou a Martinem koupit bomby - domorodec nám radí "Saljevu" - asi Salewa, což je nakonec železářství na ulici Sajleva, kde kupujeme dve benzíňáky po 300S :) Láďa zoufale mění peníze, nikde mu nechtějí vzít drobné USD. Jdeme opět na busák domlouvat večerní dopravu do Narynu s Emrem a Lubošem, v 10pm nám má zavolat taxikář jestli nás vezme za 1500S všechny. Nevolá, tak jdeme z parku zase na busák - cestou nás kontrolují policisti - a spíme ve velké čisté prázdné hale. Vedle nás spí jeden homeless kluk.
Ráno nás loví maršrutkáři, nabízejí ceny od 1500 do 10.000S :) (normální cena je podle domorodců, se kterými jsme pokecali na nádraží, asi tak 150S na jednoho). Kluci jdou zatím prodat benzíňáky (po 350S :)) a kupují 10 malých plynových bomb (230g) po 240S.
Kolem poledne jedeme za 2000S všichni maršrutkou ještě se dvěma domorodci. Cestou míjíme super modré jezero. V nějaké vesnici kupujeme pirohy za 2S, uzené ryby za 20S. Večer v 6pm jsme v Narynu - docela veliké město s trolejbusy. Sedíme na vokzale, hledáme dopravu dál z Narynu na východ. Je to docela problém, nakonec bereme 2 žigulíky za 2000S. Cesta je samá díra a prach, ale za tu cenu se určitě vyplatí. Něco po půlnoci jsme za mostem u piku 3043m. Kupujeme od řidičů 2 litry benzínu do Martinova MSRka za 23S (btw. řidiči si drze řekli o 35S :)). Docela chladno. Stavíme stany u silnice.
Ráno jede kolem osm Čechů na kolech. Prý potkali ještě nějaké dva brňáky...holt je tady typicky přečechováno :-0. Bavíme se s nějakými dvěma domorodci, většina expedice cvičně objíždí stany na jejich koních :)
Jdeme na sever kolem Kara-Kaman (Кара-Каман), zatáčíme do údolí doprava, začíná přeháňka. Jdeme na družbu do hranaté jurty pastevců, jíme spoustu dobrot a pijeme Lubošovu becherovku. Mají 210 krav, jsou zde od července do září. Na cestu dostáváme "napitok" - asi 2.5kg nějakého tvarohu, který se má rozředit vodou - další dny to bude základ našich snídaní :) Necháváme jim bonbóny, klobásu. Místní kluci nám ukazují, jak se chytají v řece ryby (pozn. T.H. by se tady mohl pěkně poučit...:))
Jdeme dál nahoru kolem potoka a nad širokou dolinou se slatí. Spíme před potokem Ičke-Toel (Ичке-Тел).
Ráno pomalu vstáváme, azuro. Jdeme přes rozmočené louky dolů k jurtám v zatáčce. Namáčíme se v potocích :) Dole u jurt dáváme kumys (zkvašené kobylí mléko, docela hnusné) a domácí chleba s máslem. Kumys je docela kyselej a hnusnej, ale pan domácí nám pořád dolévá - mám asi 5 pohárků...
Fotíme se i je a Luboš bere adresu, že jim fotky pošle. Zase jim dáváme bon-pari. Trochu násilně se loučíme a jdeme dál do údolí. Petra vrhá kumys :)))
Na rozmáčených loukách se blbě hledá místo na spaní, nakonec spíme u potoka směrem do pravého údolí zhruba ve výšce 3.250m. Asi kolem čtvrté hodiny docela pěkná bouřka s kroupama.
Azuro, v 9:30 jdeme s klukama nahoru do údolí, Petra se půjde projít někam kolem tábora. Cesta vede po rozmáčených loukách, všechno je pěkně zelené. V 11 jsme na konci údolí pod pikem 4.235m. Vystupujeme na pik vlevo od něj. Cesta vede po trávě a nahoře v suti. Na hřebínku asi v 4.000m začíná hřmět, tak se s Emrem vracíme, kluci jdou dál. Nakonec prší všude kolem kromě právě tohoto piku, kluci dávají vrchol. Dolů jdeme po sněhu, vracíme se do base campu. Kluci cestou zpět lehce zmoknou. Potom chvilku slunce a zase déšť. Zatím to tady vypadá na krásna dopoledne a hnusná odpoledne.
Celý den přeháňky, tak se válíme a když neprší, tak diskutujeme mezi stany. A teda hlavně žereme :)
Počasí už vypadá líp, mezi mraky prosvítá obloha. Jdeme v 9am do druhého údolí, Petra půjde prý dolů do jurty na návštěvu. Dobýváme vrchol 4.350m hned nad táborem. Opět pouze suťový kopec, na úbočí a nahoře pěkně funí. Asi ve 2pm jsme s Lubošem zpátky v táboře, kluci jdou ještě do jurty v horním údolí. Koupel v řece je zbytečně chladivá :)
Kluci si v jurtě domluvili lov na kamzíky na zítra 4am :)
Lovci ve 4am nepřijeli, tak se domlouváme na 6am na nejkrásnější horu na konci údolí. Vyrážíme v 6:30 (kvůli typickým brzdám :)), jdeme tentokrát po levém břehu potoka. Dojíždějí nás lovci - prý zaspali.
Celý výstup je ve sněhu, střídavě jdeme sněhovými platy a po kamenných hřebíncích. Emr se na jednom platu vrací zpět. Na jednom hřebínku mě Čaďa asi 4 metry dojišťuje - asi zbytečně, ale pomohlo mi to :) Poslední ledový hřeben leze Martin navolno, potom to zajišťujeme fixním lanem - dole i nahoře přes cepíny - asi 60 metrů - navazujeme všechna naše lana. (pozn. škoda, že jsem nevytáhl šrouby :)). Mám tupé mačky - vůbec se mi nezasekávají. Trochu sněží. Na vrcholu jsme tak ve 2pm (4545m). Fotíme blbosti. Sestupujeme podél potoka, kolem kterého půjdeme zítra k jezeru. Mám totálně promočené boty. Emr nachytal ryby, tak je večer smaží. Petra byla v kumys-jurtě, najedla se, napila a něco tam s nimi i uvařila. Nahrála nějaké zpívání a přinesla kumys.
V noci mrzlo, na stanech je námraza a boty mně taky zmrzly. Ráno modras. Totální. Petra si zase stěžuje, že je jí zima. Na potoce je místo, které je zamrzlé :)
Emr jde hledat nahoru do údolí svoje sluneční brýle - neúspěšně. Pomalu balíme a kolem poledne odcházíme kolem potoka Bordu dál. Nahoře na platu je opět všechno rozmočené. Kluci jdou chytat ryby se síťkou od stanu, já zatím vybíhám na pik 3.929m, odkud je super výhled vůkol, hlavně na jezero Tešik-Koel (Тешик-Кель) (3.504m), ke kterému směřujeme. Cestou k němu dolů je záhodno traverzovat tento kopec co nejvýše pod sněhem.
Něco po šesté jsme u jezera, vidíme rybáře, stavíme stany na břehu v závětří. Voda v jezeře není moc na koupání :)
Termit smaží ryby, Emr neslaví narozeniny - PCHE !
V noci bylo překvapivě teplo, není ani rosa. Modras. Romantický východ slunce nad jezerem.
Diskutujeme kdy a kam se půjde, skupina není příliš jednotná. Nakonec odhlasujeme, že dnes ještě zůstáváme u jezera a zítra se u horkých pramenů uvidí - buď průsmyk Ton nebo dál do údolí.
Martin a Čaďa jdou někam na kopec, Termit kolem jezera. Já za chvilku také - dole je ještě další menší jezírko, na druhém břehu našeho jezera je kus mrtvé krávy. K večeru lehká přeháňka, přes noc pořád poprchává.
Zataženo, noc byla opět teplá. 10:30 jdeme dolů kolem menšího jezírka prudkým svahem až do údolí k boudě, kde mají být teplé prameny. Dole se vítáme se "starším". Chce 50S za jednoho. Emr, Čaďa, Luboš platí, čeká se, až se dokoupe někdo před námi. Dostáváme kumys. Petra kupuje od paní 2 poslední chleby po 5S. Čekáme celkově asi 2 hodiny, Emra zatím zkouší nalákat na společnou koupel děda, který nás všechny považuje za špióny :) Potom kluky předbíhá ještě nějaký domorodec s Audi, tak si nechávají vrátit peníze a jdeme dál.
Cesta vede po šotolinové silnici širokým údolím. Petra jde pomalu vzadu. Večer po šesté stavíme stany u potoka u silnice. Poprvé vidím komáry.
Snad první výborná večeře - kolínka se sýrovou omáčkou + klobása.
Modras, sem-tam mráček. Snídáme chleba s paštikou + musli = extáze :) Vyhlášen individuální denní plán. Kluci jdou přes potok směrem k průsmyku Bjuljeolju (Бюлеолю) (4.010m), my s Petrou na hřeben nad tábor, Emr hlídá stany. Ve 2pm jsme zpět, Emr prý zachránil tábor před zlodějem z projíždějícího gazika.
Emr jde pryč, hlídáme my. Projíždí 5 lidí na koních.
Pereme, flákáme se. Večer konečně došla 1.bomba (kluci už načali 3.kus) - je to tím, že jsme občas vařili u kluků na benzíňáku. Pořád svítí slunce, ale fouká studený vítr, takže na opalovačku to moc není...
Ad vaření: k snídani jíme na střídačku pohanku s gulášovou polévkou nebo musli, k večeři kolínka s nějakou polévkou (buď instantní, normální nebo Vitana Minutky). Občas to zajíme klobásou nebo slaninou event. pudingem. Prostě nic moc.
V noci je superčistá obloha s mléčnou dráhou, padají hvězdy, nefouká vítr, docela zima. Ráno jinovatka. Petře je zase zima i v mém spacáku. Totální modras.
Vyrážíme s Petrou dřív dál údolím po silnici, slunce pěkně pálí. Asi 3km před průsmykem Tosor (Тосор) (3.893m) potkáváme dědu na koni, není moc komunikativní. Asi ve 4pm nás kluci docházejí. Do průsmyku je to pozvolné stoupání, nahoře docela funí. Pěkná ledová stěna :) Za průsmykem je vidět kousek jezera Issyk-Kul (Иссык-Куль). Jdeme dolů, kolem cesty jsou zajímavé kaktusy.
Něco po šesté stavíme stany u romantického jezírka u cesty přes potok.
Opět jinovatka, ráno nám ožírá stan stádo krav. Modras, ale jezero je v oparu. Petra byla za noc asi čtyřikrát na záchodě :) Kolem dokola piští svišti.
Prochází děda s vnukem na koních, jedou nahoru pro krávy, kluk nás převáží na koni přes potok - narazil jsem si palec o sedlo :( - dáváme mu musli tyčinky. Jdeme dolů po silnici kolem jurty, zastavujeme a kupujeme kumys (10S/l), ayran (20S/l). Mají ještě máslo (120/l) a ayranové kuličky (1S/ks). Prostě byznys.
Jdeme dál dolů podél potoka, míjíme stádo krav a dál cesta vede soutěskou. Vidíme jezero. Kousek nás popováží domorodec Uzbek. Dál se jde po silnici kolem jezera. Čaďa nám domlouvá s Petrou stop.
V Tosoru nakupujeme v magazínech - šproty 18, chleba 6, voda 8, meloun 7kg - 23S. Potkáváme Sašu, domlouváme se, že budeme spát u nich v jurtovém tai-chi městečku u jezera. Veze nás tam žigulíkem. Večer koupání v jezeře a večeře v jurtě. Čaďa balí nějakou tučnou sedmnáctku. Velitel tábora - Voloďa - nám vypráví o historii okolí jezera. Spíme v jurtě...asi od půlnoci.
V noci teploučko :) K snídani je ovesná kaše s meruňkami, čaj, sušenky - sice málo, ale dobré... Přemýšlíme, co dál - jdeme se koupat, zůstáváme. Petra dělá rozhovor s Voloďou - povídání o Tai-Chi. A že zůstaneme ještě noc a dáme mu za všechny dohromady 50 USD (ostatní prý platí 20 USD za den). Snad to bude OK.
Super oběd - bramborová kaše, nějaká soja + něco jako lečo + maliny v cukru. Opět koupání, nákupy ve vesnici, jíme melouny. Brutálně prdíme. Sladké mléko za 25S. Jíme hůlkami - jde to pomalu, ale aspoň toho nesežereme tolik. Dostali jsme jedny hůlky domů :)
Večer jsou vidět krásně hvězdy. K večeři jsou obalované houby + těstoviny se sojou.
Ráno zase pohoda vstávání. Dáváme si jednu snídaní v jurtě a potom jdeme na společnou snídani - rýžovou kaši. Zase výborná. Voloďa vysvětluje, co znamená dnešní den podle čínského kalendáře. Opět koupání - na "pláži" je ve vodě něco jako betonové bloky :) Balíme se, ale jsme pozváni ještě na oběd, tak si odhlasujeme, že zůstaneme (socky :)). Platíme 50 USD. K obědu jsou nudle - dávám si zbytečně moc "krasneho perecu" - pálí...
Jdeme na bus do Tosoru - jede 13:45, kluci kecají s dědou, co přijel v roce 45 do Prahy s generálem Svobodou!. Lístek stojí 25S asi za 40 minut jízdy. Cena vypadala stejně jako pro domorodce. Nějací dva chlapíci nám nabízejí odvoz do hor za 1000S, potom za 600S. Pokrovka (Покровка, Кызыл-Суу) je velké městečko s avtovakzalem a trhem. Stojíme před odjezdištěm taxíků do Karakolu (btw. stojí asi 20S).
S Martinem stojíme u batohů, bavíme se s taxikáři, za kolik nás hodí nahoru do údolí. Po docela dlouhé době dohadujeme cenu 1000 - 600 - 500 za 2 auta dohromady. Asi v půl šesté máme vše nakoupeno (i Emr :)) a jedeme auty nahoru - naše kára je nějaké špatná - nejdou otevírat levé zadní dveře a pořád mu vaří voda. Přesto dojíždíme až k mostu. Tam právě přichází nějaká parta Čechů se dvěma průvodci (platí jim každému 10 USD za den). Byli v oblasti asi 11 dní, prý se tam někde musí platit jednorázově poplatek 250S nějakému lesákovi v údolí nad Karakolem. Pouze cizinci. Jdeme kousek nahoru a stavíme za chvilku stany u potoka. Btw. krajina má úplně jiný ráz - je to úzké údolí z lehce rozbouřeným potokem a spoustou stromů. V pozadí jsou vidět skalnaté štíty.
Přes noc prší, ráno zatažená obloha a přerušovaně poprchává. Vyrážíme až kolem 11am, tak za hodinu chůze přecházíme most na levý břeh k meteorologické stanici. Ještě předtím potkáváme u cesty spoiustu stanů - lidi vyjedou nahoru autama a potom stanují. Potkáváme i dědu, který pracoval na stanici 16 let a teďka je 8 let na penzi a jezdí sem akorát s babkou a vnuky. Ve stanici nás sprácve hostí čajem, chlebem a smetanou. Prý je letos málo turistů, právě jsou tam ale "moskviči".
Děda měří déšť, sníh a ledovce, těch ubývá prý 5-10m za rok. V zimě tu prý nejsou turisti, akorát občas za ním přijede Stefan z Berlína. Petra dělá s dědou rozhovor, fotíme se s ním, Emr si bere jeho adresu, že mu pošleme fotky. Necháváme děckám nějaké čokolády. Btw. dědovi je 48, jeho ženě 43, ale vypadají mnohem starší. Jsou zde už 24 let.
Při našem odchodu do údolí Ašutoru (Ашутор) právě přijíždí turisté z Londýna s průvodcem na koních...dostáváme vizitku.
Asi 1,5h jdeme nahoru údolím, začíná pršet, stavíme stany zhruba na úrovni vodopádu vpravo nahoře nad potokem. Cvičně řežeme kládu a stavíme most. Termit si ničí pilu. Večer děláme oheň. Čaďovi je nějak blbě od žaludku. Kluci nám popisují, jak se hraje hra "ponorka" :)
Podle dědy z meteostanice má pršet - ukáže se, že je to pravda - celý den střídavě prší a lehce svítí slunce. Jdeme s Martinem a Laďou nahoru podél potoka Ašutor pěkně vyšlapanou cestou. Další kluci vstávali později, tak jdou až někde za námi. Cesta se mění spíš v suťovisko a morény, zastavujeme na ledovci Karnižnij ve výšce 3.650m, zkoušíme šrouby :)
Padají krupky. Vracíme se stejnou cestou dolů. Duha. Zpátky jsme asi v 6pm. Jdeme pro dřevo na oheň, zapalujeme, ale stejně za chvilku začíná bouřka, tak zalézáme. Kluci se vrací pěkně promočení asi hodinu potom - byli nahoře v nějakém 1B průsmyku. Petra se flákala ve stanu a paguljala po okolí. Potkala prý akorát dva domorodce, co šli pro krávy.
Pokus o stavbu mostu. Btw. je vidět velký rozdíl mezi výškou hladiny potoka ráno a večer - jsme prostě blízko ledovců...
Ráno zase střídavě prší a svítí slunce. Opět se domlouváme, co dál. Kolem poledne odcházejí Martin s Láďou pod nějaký 2A, stan č.3 prý jde přes Arči-Tor (Арчи-Тор) (3.700). My s Petrou zůstáváme. Sraz je zítra večer v dalším údolí u mostů. Petra jde do meteobudky koupit chleba - 1,5 chleba za 30S - konečně pořádné bochníky. Jíme a flákáme se. Počasí je spíš špatné než dobré :( Nedaří se mi rozdělat oheň. Zítra bude asi dlouhý den - potřebujeme sejít k meteobudce (asi 1,5h), potom nahoru do sedla (podle dědy 3h když budeme rychlí), dolů a asi 3 km proti proudu potoka. No snad to do večera stihneme - jestli bude pagoda charošaja. Opět došla bomba.
Zatím asi nejhodnotnější den. Ráno vstáváme brzy, ještě před příchodem slunce. Jdeme dolů k meteostanici a přes most k jurtě. Tam dáváme ayran a chleba smáslem (je asi 10am). Děda se ptá, jestli nechceme koně, že zabloudíme :) Nechceme. Necháváme klukovi tyčinku. Jdeme nahoru po pravém břehu potoka po cestě pro auta. Jsme u prvního potoka (kde máme odbočit - petra má pravdu), ale jdeme dál do údolí až k druhému potoku. Tam se nám to už nezdá, tak se jdu nalehko podívat nahoru kde jsme. Potkáváme Azata z jurty, ten to potvrzuje. Hází na koně naše batohy a jdeme traverzem zpět. Kůň jde i po docela strmých stezkách. Veze nám věci až kousečk pod průsmyk - bohužel jsme cestou trhli stan :(. Dáváme mu meruňky a 2 musli. Nahoru jdeme pěšky traverzem v hnusné suti, počasí zatím vypadá dobře. Nahoře jsou docela panorámata a fouká. Sestup je kratší ale prudší. Scházíme centrem morény, cesta vede potom vlevo. Nad průsmykem se zatahuje, cestou dolů nás chytá bouřka. Přecházíme potok napravo a jdeme volně lesem dolů, Docela opruz. Některé z nás ztrácí kolíky od stanu :) Scházíme za tmy dolů na louku k řece, Petra trochu prská. Jdeme asi 100 metrů a jsme u stanů kluků. Je asi 8:20pm. Ti všichni šli poslední dva dny přes Solněčnyj sev (Солнечный Сев) (2A, 3.900). Jsme totálně mokří, vaříme a jdeme spát.
Impozanttní výhled na ledovou stěnu v závěru údolí.
Dopoledne počasí v pohodě, odpoledne s přestávkama chčije. Ráno stavíme tři mosty až na druhou stranu řeky, ale s batohy to stejně projít nepůjde. Kluci fotí stěnu v pozadí. Horší se počasí, tak se válíme ve stanech. Některé stany večeří různé houby - snad přežijí :) Táborák mi propaluje sváteční košili a Petře fleesku.
Večer prší - zasraný počasí. Domlouvali jsme se, že ráno vstanem brzy, abysme rychle vyšli.
Ráno opět chčije, obloha je celá šedá :( Kolem 10am vycházíme, hned za loukou potkáváme chlapíka z Moskvy asi se synem. Fotografuje stěnu, kámoši to prý polezou příští rok. Ve stěně je prý 15 cest nejvyšší obtížnosti (5 - 6), prý se zde uskutečnilo nějaké mistrovství Ruska v lezení. Dole po řece prý není žádný most, je třeba brodit. Brodíme v širokém místě - kromě Emra - ten ráno vyrazil napřed - potom se vrací a dohání nás. Potkáváme ještě dva turisty ze Sverdlovska - někde tvrdli 4 dny kvůli špatnému počasí a teďka jedou domů. Jeden má krásný ruský obrovský batoh :). U jurty dáváme pauzu, Petra kecá s domorodcem - do průsmyku Teleti je to prý 3-4 hodiny. Je 12. Jdeme cestou vyšlapanou koňmi, začíná pršet, stavíme narychlo stany u odbočky od potoka nahoru. Začíná svítit slunce. Shit. Petra prská. Sušíme věci, na druhém břehu potoka jde pět ruských turistů - velké bágly + igelit.
Celou noc i ráno prší. Vyrážíme kolem desáté, až lehce zasvítí slunce. Cesta vede po levém břehu potoka, trochu pod místem, kde jsme spali, je mostek. Na prvním stupni potkáváme včerejší turisty - jsou to asi 2 nosiči - průvodci a 3 klienti. Mají docela extrenmí batohy a spoustu jídla. Nahoře v sedle Telety (Телеты) jsme kolem druhé, výška 3.670. Začalo sněžit. Průsmyk je pozvolnější než Arči-Tor. Sestupujeme po suti dolů členitým terénem, dělám cvičně kotrmelec i s batohem :) Začíná svítit slunce. V kosodřevině ztrácíme cestu, jdeme po jednotlivých skupinkách individuálně. Čaďa, Petra, já se vracíme kus zpět a jdeme po pravém břehu potoka po krásné vyšlapané cestě. Kluci se trápí u potoka :)
Scházíme kus dolů po proudu až před alplager, stavíme stany na louce a děláme oheň. Došla bomba. Obloha vypadá i na zítra nadějně. Termin a já jsme dlouho u ohně, diskutujeme o vědeckých problémech.
AZURO ! Petra zůstává v táboře, zbytek jde v 9am do doliny Koel-Tor (Куль-Тор) podívat se na Dzigit (Пик Джигит) (5.130m). Je to delší než jsme čekali, ale ten kopec na konci údolí vypadá pěkně. Ve 2pm+ jsme zpět, balíme a jdeme k jezeru Ala-Kol (Ала-Куль) (3.532). Jdeme s Petrou napřed, 15:30 jsme v lágru, potkáváme Rusy, co vynášeli do Teleti. Prý bude u jezera v noci tak -10C. Radí spát pod vodopádem těsně pod jezerem. Chytá nás výběrčí poplatků, odkazujeme ho na rukavaditela vzadu :) Ve spodní části výstupu není voda, zhruba v polovině cesty je jezírko a kousek nad ním dřevěná chatka. Potkáváme turisty jsou cí dolů. Asi 19:30 jsme pod vodopádem asi ve 3.400. Martin se jde podívat nalehko nahoru, prý je tam asi 20 stanů a žádná pořádná místa. Tak zůstáváme tady. Jsou tu místa akorát na 3 stanu bez předsíněk. Stan č.3 za nás dole zaplatil dvakrát 6USD.
Opět azuro, noc byla až překvapivě teplá. Kluci jdou po deváté hodině nahoru - chtějí dát ještě nějakou horu. My čekáme na sluníčko, potom balíme a jdeme 170 výškových metrů k jezeru. Tam potkáváme TaH - jdou v opačném směru. Radí nám, jak jít přes průsmyk Alakul (Алакуль) (1A, 3.700). Říkají, že měli zatím pořád slunečno, akorát 1 den pršelo. Byli v Ala-Archa - tam byly před 14ti dny povodně. Sejdeme se s nimi na letišti.
Vidíme turisty jak jsou do 1A vpravo do průsmyku Pakoramnyj (Пакорамный) (1A).
Naše cesta vede vlevo od jezera traverzem nahoru - je pěkně vyšlapaná.Nahoře super rozhledy na jezero na na hřeben Džigit (Пик Джигит) (5.130m), Karakolskij (Пик Караколский) (5.216m) a ještě jeden - opravdu super. Sestup dolů je zpočátku strmý, potom klasická suť. Řekl bych, že to byl zatím nejhustší sestup. Je třeba traverzovat vlevo, tam není svah tak strmý jak přímo přes sněhové pole. Vidíme nějkého borce, jak se trápí cestou nahoru.
Sestup vede vlevo, zhruba uprostřed křízíme potom a jdeme pohodovou cestou k řece. Stavíme stany u potoka Altyn-Arašan (Алтын-Арашан). Petra jde do jurt nad přítokem koupit chleba, chtěji 60S, v druhé jurtě kupuje čtvrtku za 10S. LMČ přichází v půl osmé, dali natěžko Takyr-Tor (Такыр-Тор) (se statickou elektřinou na vrcholu) a sešli údolím Kyrčik-Toru (Кырчик-Тор). Emr s Lubošem nepřišli, tak spí Čaďa pod širákem. Nahoře v údolí je vidět vršek stěny Aksu a zřejmě Pik Palatka (Пик Палатка) (4.630).
Kluci přichází ráno, prý dosli na náš pereval až v 8 večer, tak dole pod ním potom zastanovali. Dali taky Takyr-Tor, ale nalehko.
Před polednem jdeme dolů údolím, asi po 3km je Altyn-Arašan - lázně. Eme, Čaďa a Luboš dávají koupel (50S) a oběd (100S). Super výhled na Pik Palatka. My jdeme zatím dolů, míjíme odbočku do průsmyku a zastavujeme až v Lesnoe. Spousta ruských turistů. Údolí je nahoře široké, dole úzké a vysoké. Cesta nahoře pořád prudce stoupá a klesá. Petra kupuje v magazínu chleba za 15S, spíme kousek nad silnicí v terenním záhybu. Pijeme vodu z potoka pod vesnicí :)
Extra teplá noc (1.900), v noci se okolo motají koně. Ráno jdeme kolem silnice, bereme maršrutku po 15S - vejdeme se překvapivě všichni, v autě je nás asi 16 ks :). Děláme basecamp v parku uprostřed Karakolu. Na střídačku chodíme do města. Bazaar je naprosto super - spousta věcí - od jídla po vrtáky. Dáváme šašliky (25S), manty (4S), samsy (4S). V podstatě celý den žereme. Nikde nemají pohledy. V internet cafe (50S/h) potkáváme Čechy, co přišli z Kazachstánu bez razítka v pasu a přemýšlí, jestli se vůbec dostanou zpátky do Čech :)
Emr platí 200S za močení v parku :)))
Večer jdeme na autobusák na kraji města, platíme 150S za lístek v kase a 30S řidiči za batohy. Vyrážíme v 19:00. Cesou typicky bereme další pasažéry. Prdíme. V televizi běží jakési naivní kyrgyzské hudební klipy a Jackie Chan movie Tuxedo :) Noc nic moc, severní břeh jezera vypadá jako velký cirkus - všechno bliká :) V Bishkeku jsme ve 3am.
Dospáváme na autobusáku. Dopoledne jdeme na Osh Bazaar, kde děláme basecamp u stěny nějaké rozestavěné budovy. Opět se postupně dělíme na nákupy apod. Jdeme koupit mapy kyrgyzstánu, v Kartografickém centru si místní chlapíci říkají, že smrdíme :) Nakonec kupujeme mapy kdesi u pošty na ulici. Ani na poště nemají pohledy.
Na bazaaru se brutálně přežíráme - melouny za 1S :) Dáváme blav za 15S - rýže se zeleninou + masem +vajíčkem. Z hlavní ulice jedeme busem 153 za 12S na letiště - cesou se bavíme s domorodci o náboženství. Na Manasu lezeme do patra, umýváme se na hajzlech a spíme...potkáváme Medonovu skupinu = dostáváme cigarety. V internet cafe potkáváme nějakého burana z Čech, jak se dívá na nějaký filmek.
Odbavení v pohodě, nepříjemná je akorát odletová taxa 10USD, o které jsme nevěděli :(
Let má 1 hodinu zpoždění, v letadle vedle mě sedí nějaký člověk z Peteru, co byl u rodičův Cholpon Alta (Чолпон-Ата), dobře pokecáme - 1.dan TKD :) Dává mi svoje jídlo :)
Ráno v 7 jsme v Peteru, noc docela na hovno, vezou nás do gastinice, docela dlouho nás ubytovávají - ještě nemají připravené pokoje. Sprcha. Někdy v 11am vyrážíme do města, 13kou (6R) na Moskevskou a potom metrem (7R) do centra.
Jdeme na Auroru - tentokrát není zavřeno :) Lenin se nechává fotit.
Chytá mě sračka. Hajzly v autobusech za 10R. Od Petropavlovské pevnosti jedeme s Petrou a ML zpátky na hotel. Jdu spát, kluci ještě dělají párty - Emrovy narozky. V TV neběží nic zajímavého.
Sračka už je snad v pohodě, necháváme batohy dole v úschovně (zadarmo, ale platilo by se 45R). Checkout je ve 12h. Nejdražší pokoj je za 1300R..
Jdeme do Ermitáže, EČL nás dojdou, fronta je tak na 1,5-2h. (200m), ale zdá se, že to postupuje rychle, ke konci začíná trochu pršet...na ISIC je to zadarmo, domorodci 15R, cizinci 320R. Máme trochu problém s Lubošem, protože nemá ISIC, tak podstrkujeme Láďův, ale pokladní si toho všimla - příště je třeba jít k druhé pokladně jako Medoni - 2 ISIC = 4 lidé :)
Ermitáž je opravdu obrovská, všude chodí spousta lidí - hlavně ty skupiny jsou opruzující. Procházíme Egypt + antiku, potom evropský středověk, ruské dějiny, FR-ITA-SPA kresby, východní Asii, ruský a evropský pravěk. Za den se to dá tak prpoběhnout, ale určitě neprohlédnout. Celkem jsme tam od 1pm do 6pm, kdy je zavíračka.
Potom jdeme mrknout na pravoslavný kostel u Něvského prospektu - vstup 250R (50R rusáci). Kafe u McDonalds - rusáci se tam tlačí jako kdyby to právě otevřeli :) Utrácíme poslední peníze, jedeme do hotelu pro batohy (společně s kolisty Pepou a Petrem) a voláme si bus na letiště :) Děláme base v horním patře, vypadá to na klidný večer :)
Jak jsme v civilizaci, tak se mi úplně zdá, že v civilizaci smrdíme :)
Docela kláda, odbavení v pohodě, bágl mám 19kg, petra 15kg. Terminál je docela malý. TU 134. Přistáváme na čas. Na Ruzyni fotí každý jako o život :) Medkovci si od nás berou kartóny cigaret.