V polovině května vyjela šestičlenná skupinka Honzovým Fordem Galaxy na krátký víkendový skialpinistický a splitboardový výlet do Ötztálských Alp. Byla vybrána oblast na jih od lyžařského střediska Obergurgl díky snadné dostupnosti až do výšky 1930 metrů, kde byla očekávána výška sněhové čáry.
U metra Skalka se scházíme těsně po deváté hodině večer v pátek 13. května a odjíždíme směr Kamýk. Z něj pokračujeme dále někam nahoru do hřebenů pro Romana Tyla, který na nějakém koncertě pod širým nebem bubnuje. Snadno se tak stává, že se do Plzně dostáváme až těsně po půlnoci! Cesta přes Rozvadov do Německa a dále do Söldenu ubíhá relativně v pohodě a v sedm hodin ráno vystupujeme v Obergurglu. Než se stačíme pořádně probrat, už kolem nás stoupají ve skeletech dvě Rakušanky. A než se nasnídáme, tak vyráží také čtyři Švýcaři, kteří přijeli stejně jako naše grupa. První dnes rozhodně nebudeme.
V devět hodin dorážíme k zavřené chatě Schönwies Hütte (2266 m), odkud jsme původně chtěli pokračovat údolím Rotmoostal a po ledovci Rotmoosferner na Liebener Spitze (3400 m). Počasí vycházelo podle předpovědi, tj. nic moc, sněžení, občasné poprchání, nahoře mlha, a tak jsme pokračovali dále údolím nad říčkou Gurgler Ache s tím, že Liebener necháme kdyžtak na neděli. Povegetili jsme (polévka a pivo) na další chatě - Langtalereckhütte (2430 m) a po poledni vyrazili do údolí pod Eisseekogel (3228 m).
Výstupová trasa na Eissekögel (3228 m) je značena modře, zatímco jeden z mnoha sjezdů červeně.
Viditelnost byla mizerná, motivace k bušení také, a tak bylo zvoleno pohodové tempo. Honza měl poprvé s sebou splitboard, jenž se ukázal jako vynikající pro sjezdy, ve výstupech to však chtělo tvrdší prkno. Obě části prkna se při chůzi dost prohýbaly, a proto si zamakal mnohem více než skialpinisti. Závěrečný traverz z údolí ke hřebenu byl nad možnosti splitboardu, a hřeben musel dosáhnout pěšky. Mezitím si to Martin Čadík, Pepa Svoboda a já sjeli jednou z vrcholu. Ke druhému sjezdu už dostoupili také Petr Pospíšil, Roman Tyl, a Honza se splitboardem.
První část sjezdu těsně pod vrcholem Eissekogelu.
Na chatu jsme kašovitým sněhem dojeli o půl šesté, ubytovali se ve winterraumu a zašli na první pivo. Někteří dali večeri, jiní jedno pivo, a po odchodu unavenější trojice, která se po osmé hodině šla uložit ke spánku, zbytek dával další piva a plkal do půl jedenácté.
Cílem na neděli byl zvolen Mittl. Seelen Kogel (3426 m) a sjezd přes ledovec Wassefallferner do druhého údolí. Večer člověk míní, ráno díky přírodě mění, a proto je původní plán změněn na delší výlet do sedla mezi Anna Kogel (3336 m) a Hochwilde (3482 m) s možným sjezdem po ledovci Gurgler Ferner a mezizastávkou na chatě Hochwildehaus (2873 m). Na začátek ledovce dorážíme ve čtvrt na deset, za další hodinu se navazujeme na lano a procházíme oblastí séraků. Dvě Rakušanky mezitím stoupají okrajem ledovce podél skal k prudkému svahu ze sedla. Za séraky se za nimi stáčíme, když uznáváme, že se nám na hranici s Itálií k výstupu na Hochwilde z východu nechce.
Výstupové trasy na Hochwilde - červeně
výstup dvou Rakušanek, modře naše cesta mezi
séraky a
následné napojení na traverzy první Rakušanky.
V traverzech stoupáme prudkým svahem do sedla a dále po přemrzlém sněhu ke skalám. K nim doráží jako první jedna z Rakušanek, za ní Martin Čadík, Pepa Svoboda a já, o kus dále druhá Rakušanka. Zapichujeme lyže do sněhu a krátkou via ferratou s ocelovým lanem, které by snad uneslo tank, vylézáme na skalnatý předvrchol 3461 metrů. Vrcholový kříž Hochwilde je z něj krásně vidět (když na chvilku zmizí mlha), ale po hřebenu a přes skály se via ferratou schovanou pod ubitým sněhem nikomu dál nechce. Občerstvujeme se zpátky u lyží a sjíždíme do sedla, kde už čeká druhá skupinka. Společně sjíždíme parádním svahem dolů, kde dosavadní krásný sjezd střídá nezajímavá rovinka po ledovci s rozměklým sněhem. Kousek před koncem ledovce zapadá Honza se splitboardem a Roman na lyžích až po pás do rozměklého sněhu. Roman ke svému osvobození využívá svou lavinovou lopatu.
Přístup pod severní srázy Hochwilde (3482 m) po ledovci Längenaler Ferner.
Přesun níže údolím pod ledovcem je v mokrém sněhu nezábavný, pouze závěrečná část kousek od chaty je lepší. Ve dvojici stoupáme po ranní sjezdové stopě a také traverzujeme kus prudkého svahu. Rozměklý sníh ujíždí pod lyžemi do údolí a bere s sebou ve formě malých lavin spoustu dalšího sněhu - převýšení do 40 metrů, začátek ve formě dvou až tří kýblů sněhu. U chaty na sebe čekáme a jedeme dále do údolí k Obergurglu. Závěrečný úsek jedeme po sjezdovkách, neboť ty jsou jediným místem, kde je kolem dvou tisíc metrů souvislá vrstva sněhu.
Relaxace u chaty Langtalereckhütte (2430 m).