úterý 9.7.     Fés, Ríf, Ketama, hašiš      Hned ráno jsme se rozjeli do města Fés, kde mají být největší koželužny v Maroku. Mimoto má Fés i největší a nejčlenitější medinu, takže nalézt tam ty koželužny nebude vůbec jednoduché. Naštěstí nás k nim dovedl nějakej malej kluk. Neměl jsem předtavu, jak to v takové koželužně vypadá, tak jsem byl docela zvědavý. Byl to velký dvůr plný hliněných kádí, kde byly naložené kůže. V některých je lidi ještě udupávali. Akorát tam byl dost nechutnej smrad z amoniaku a jinejch sajrajtů. Ve Fésu jsem taky dost utráceli, abychom taky domů něco přivezli. Jinak mě se ve Fésu líbilo ze všech navštívených měst nejmíň. To co paali o agresivních a nepříjemných prodavačích v Marakeši, bylo přesně tady. Dá se to zvládat v pohodě tak hodinku, ale my jsme v tý medině byli asi moc dlouho. Ke konci už nebylo vůbec příjmený to věčný loudění peněz a neúnavný vnucování zboží.       Z Fésu jsme pokračovali dál na sever, do pohoří Ríf. Tohle pohoří je kromě jiného proslulé tím, že z jeho svahů pochází snad až polovina hašiše dovezeného do Evropy. Nejvíc se toho pěstuje kolem města Ketama. V průvodci sice psali o tom, jak jdou dýleři trávy a haše drsní a jak dokážou nahánět auta na horských silničkách, ale moc jsme tomu nevěřili. No, průvodce nekecal. Se stejnou úporností, jako se nám snažili místní lidé v jiných částech Maroka prodat cokoliv, stejně důkladní v tomto byli i dýleři haše v Rífu. Ještě k tomu to vypadalo, že v týhle oblasti dýluje snad každej, komu je víc jak 10. Stačilo projet vesnicí a jakmile viděli auto z ciziny, hned pořvávali, ať zastavíme a nakoupíme, někteří za náma i utíkali. Podél cesty postávala auta, nejčastěji černé mercedesy, a jakmile jsme projeli hned vystartovali za náma, blikali a troubili, nebo se nás snažili předjet. Průvodce sice chytře radí že to chce plnou nádrž, hodně dupat na plyn a jet na prostředku silnice. Nojo, jenže nám zrovna benzín docházel a zrovna jsme projížděli oblastí, kde prostě bezolovnatej benzín nebyl. Tak jsme prostě jen dávali pozor, aby nás nevytlačili náhodou někde ze silnice. Některým stačilo ukázat ať vypadnou, že nic kupovat nechceme, ale jiní byli vytrvalí, jeli s náma i několik kilometrů a stále ukazovali, kde jako máme zastavit. Když už to vypadalo, že benzín už jednou dojít musí, jako zázrakem se objevila benzínka i s bezolovnáčem. Pak už nám byli dýleři ukradení. Ketamou jsme projížděli už za tmy. Popravdě řečeno, to tam pěkně žilo, a pokud člověk stáhnul okýnko, ucítil známou vůni haše nebo kvalitní trávy. Popojeli jsme několik desítek kilometrů za Ketamu a opět zalehli ke spánku vedle cesty. Pořád se mi zdálo, že cítím hašiš. Nakonec se ukázalo, že ve stavení, vedle kterého jsme leželi, byl zalezlý místňák a vyhuloval si tam. Tady to asi mají místo cigaret.       Ovšem kromě zážitků s dýlery jsme si stíhali také všímat krajiny. Ríf je skutečně nádherné pohoří, jehož nejvyšší kopce mají okolo 2000 m. Možná trochu přopomíná třeba Nízké Tatry. Kdybychom měli víc času, určitě bychom ztratili aspoň den a ty kopečky si prošli.      středa 10.7.     Chefchauen, moře       Ráno jsme se vzbudili s mokrými spacáky, protože padala hodně hustá mlha nebo rosa. Pak i po několik dalších kilometrů jsme projížděli oblaky husté mlhy střídané čistým nebem. Měli jsme to jen kousek do města Chefchauen. Návštěva tohoto nádherného města působila jak balzám po včerejším dobrodružným průjezdu okolím Ketamy. Město bylo vcelku prázdné. Všechny domy v historické části byly natřeny světle modrou, což jen umocňovalo pocit pohody. Nikdo z místních nám nic nevnucoval, takže si člověk s chutí u nich koupil nějakou dobrou čerstvou bagetu, prostě opravdu pohodička. Z Chefchauenu jsme se přes Tetouan dostali zpět na severní pobřeží kousek od ceuty. Našli jsme tam nějakou příjemnou pláž a strávili tam odpoledne. Zaujalo mě tady to, že místo sprch na pláži seděl kousek od pláže chlapík a ze studny vytahoval kýble z vodou a kdokoliv přišel, mohl se omýt od slané vody. Chtěli jsme u pláže přespat, ale večer přišel jakýsi hlídač parkoviště s tím, že to tady nebývá večer bezpečné ať raději zajedem někam dál. Nejbližší možné místo na spaní byl nějaký kemp. Tak jsme zaplatili posledních 10 dirhamů, které jsme našli po kapsách a šli si lehnout na pláž, která patřila kempu.